Přespání vlčat na Kokořínsku

Dne 14.7.2020 se sešli u polikliniky Mělník vlčata a to Vojta, Liam, Dan, Matěj, Jára, Nitka a Bert, kde na všechny čekal Koumák. V 10:50 nastoupili do autobusu a v 11:30 se sešli i s Jardou v obci Ráj u Mšena. Z Ráje jsme vyrazili po červené stezce směrem mimo civilizaci. Podívali jsme se na Lakách na koně ve výběhu, řekli jsme si něco málo o tom, proč se nesmí koně krmit, pokud to nemáme dovolené, a co se může stát. Z červené jsme se po chvilce odpojili a pokračovali jsme po lesní stezce až ke skalnímu hradu Konrádov, zvanému Zkamenělý zámek. Po krátké pauze a svačině jsme vyrazili k místu, kde se v roce 1961 zřítil vojenský pilot poručík Josef Pohanka. Jelikož je toto místo vzdáleno od turistické stezky, nezbývalo dětem nic jiného, než zapojit tištěnou i GPS mapu. Našli jsme na místě i nějaké malé zbytky zříceného stíhacího letadla a po chvilkové pauze jsme se odebrali k autu. Z auta jsme si vzali veškerou bagáž potřebnou pro nocování a po pár skocích jsme stáli na tábořišti. Na tábořišti jsme se hned zabydleli. Měli jsme ho celé pro sebe a to nám dávalo prostor pro různé hry. Odlili jsme si sádrovou stopu a hledali poklad zajíce z Konrádova. Nalezením pokladu si děti přišly k sladké odměně, která jim během dvoudenní výpravy doplňovala energii a několika svítícím tyčinkám, které využili při večerní bojovce. Bojovku jsme realizovali chviličku po setmění a po rozdělání malého ohně. Než jsme se uložili do spacáků, rozdělili jsme si noční hlídky. Ty byly, až na jednoho staršího vlčáka, pro děti novinkou, ale zvládli je suprově. Byla to teplá a hvězdami doprovázená noc. Ráno jsme si vše zabalili, poctivě po sobě uklidili a odnesli zpět do auta věci na spaní. Doplnili jsme si vodu na cestu a pokračovali jsme směrem na autobus do obce Střezivojice. Cesta vedla po žlutě značené stezce, která nás provedla po vrstevnici, lemovanou pískovcovými velikány. Jelikož jsme byli na cestě již druhý den, dělali jsme více pauz pro odpočinek. Těsně před Střezivojicemi, jsme si udělali ještě poslední odbočku ke skalním bytům. Na zastávku jsme dorazili s hodinovou rezervou, zhodnotili jsme vše co jsme od odjezdu z Mělníka prožili a vyčkali příjezdu autobusu. Po cestě autobusem byla na dětech znát únava. Ti, kterým se po celé dva dny nezastavila pusa nebo ti co skákali jako na gumě, byli v autobuse mlčky a někteří dokonce usnuli. I tato výprava dopadla dobře. Děti se na autobusovém nádraží přitiskly k rodičům a snad doma naberou sílu na další výpravu.

Zapsal: Jára

Foto na http://skautmelnik.rajce.idnes.cz/

Comments are closed.